Vždycky jsem byla takový typ člověka, co má rád sport. Taky jsem si nedokázala představit život, že bych nedělala nějaký den třeba nějakou sportovní aktivitu. Nemyslím tím třeba něco opravdu náročného, co by mi ubíralo hodně energie. Měla jsem totiž taky fyzicky náročnou práci. Pracovala jsem jako sociální pracovnice v terénu. A musím říct, že jsem občas toho nachodila tolik, co třeba uběhnou vrcholoví sportovci, takže já jsem měla vlastně sport a pohyb už v krvi. Se sportem jsem se vlastně už narodila, protože moje maminka závodně běhala. Můj otec zase běhal maratony. Ovšem ne samozřejmě na profesionální úrovni, ale jenom tak pro radost.
Nebo mi maminka s tatínkem říkali, že když byla třeba nějaká akce na charitu, kde se potom běhalo a dělaly další sporty, tak se maminka státníkem vždycky toho zúčastnili. A já jsem na ně velmi hrdá, protože dělat věci pro charitu je opravdu obdivuhodné a chvályhodné. A já jsem taky taková, že ráda sportuji a ráda se hýbu. Navíc i když to tak vezmu, tak sport je pro naše tělo opravdu hodně přirozený a naše tělo nějaký pohyb potřebuje. Tak jsem si řekla, že opravdu nic nezkazím tím, když jsem se přihlásila do nějakého běžeckého kurzu. A mě to bavilo, bylo to prima. Světe div se, dokonce jsem si na běžeckém kurzu taky našla skvělého partnera.
A z části jsme byli pouze přáteli, kteří spolu běhají a chodí na procházky. Potom se z nás stali milenci a potom nakonec pár. A já se tomu ani nedivím, protože když dva lidé mají stejné záliby nebo alespoň podobné, tak jim to bude klapat tak i ve vztahu. A vy jste si taky díky nějakému sportu našli životního partnera? My s přítelem ještě chodíme moc ráda na relaxační masáže, které vám jistě doporučuji. Opravdu není nic příjemnějšího, než když si po náročném běhu dopřejete velmi příjemnou masáž. Krásně to tělo uvolní.
