V nějaké písničce se kdysi zpívalo, že není dáno každýmu cejtit vůni modřínů. S tím lze v poklidu suhlasit. Ne každý to chápe, a ne každý umí tu krásu vnímat. Možná je to tím, že máme také jiné zábavy. Vezměte dneska děti do lesa. Dříve se na to těšily a nemohly se dočkat. Dneska se budou ptát na to, zda si mohou vzít mobil a zda tam bude signál. A pak chodí po lese a oči upřené do mobilu. To jsem skutečně viděla, věřte nebo ne. Ony ty děti totiž mají jinou zábavu, a to diskuze s kamarády a hraní her. Nic proti tomu, ale pokud je jim toto milejší, tak by je rodiče měli asi nechat hrát ty hry. Potíž je v tom, že rodič je hlava rodiny a měl by umět poroučet.
Nu, o tom si musíte rozhodnout vy sami doma. Ale tahat někoho do lesa, když ho to nebaví, to asi nebude to pravé ořechové. Lepší jít tedy sami. Protože i kdybyste děti vyhnali, pro ně by to zábava nebyla a tím pádem by se nudily. Hraní her v telefonu nebo i na jiných zařízeních je zcela jiná věc než se procházet někde v lese, třeba i v mlžném oparu. Protože zde je člověk více krytý, je možné že navzdory mlze uvidí více než kdy jindy. Ale pozor na orientaci. Pokud ji nemáte nejlepší, v mlze se do lesa nevydávejte a už vůbec ne v horách. Ani pokud si myslíte, že to tam znáte.
Je lépe zůstat na chatě či v hotelu, aby nemuseli členové horské služby vyhlašovat pátrání. Takové hledání na horách v mlze totiž není zrovna nějak moc velká legrace. Na horách je vůbec třeba opatrnosti. Ačkoli máme, jak se říká nachozeno, nejsme tu doma a nikdy nevíte co se může semlít. Proto dodržujte pravidla hry. Tím, že nahlásíte svou trasu se nechlubíte, kolik toho ujdete, ale v případě nouze vás mohou na této trase začít hledat. A věřte, že každá minuta navíc ve sněhové vánici navíc vás může zabít. Abyste předešli problémům, vždy se pořádně vybavte. Například sandály asi nebudou ta nejvhodnější obuv.
